Nezbytná obrana, vedle vč. experiment a nutnost, je příkladem protitypu. Pod tímto pojmem trestní právo rozumí okolnost, která vylučuje nezákonnost zakázaného činu. To znamená, že sebeobrana v situaci sebeobrany neznamená trestní odpovědnost podle CC. Chování klasifikované jako zakázaný čin zůstává takové, ale nepředstavuje zločin. Existují také určité meze akce, za kterými je překročena sebeobrana.
Pokud plánujete renovaci nebo dokončování interiéru, použijte službu Hledat dodavatele, která je k dispozici na webu Stavební kalkulačky. Po vyplnění krátkého formuláře získáte přístup k nejlepším nabídkám.
Osobní obrana v mezích zákona
Definice a rozsah sebeobrany
Obrana je nutná z důvodu okolnosti, která znamená, že lidské činy, které formálně představují zločin, nejsou protiprávní a nepředstavují zločin. Definici podstaty sebeobrany lze nalézt v trestním zákoníku, stejně jako v občanském zákoníku. Trestní zákoník uvádí v čl. 25:
§ 1. Nespáchá zločin, který v sebeobraně odrazí přímý, nezákonný útok na jakékoli zboží chráněné zákonem.
§ 2. V případě překročení mezí nutné obrany, zejména když pachatel použil způsob obrany nepřiměřený nebezpečí útoku, může soud uplatnit mimořádnou shovívavost, a dokonce odstoupit od svého posouzení.
§ 2a. Není potrestán nikým, kdo překročí limity nutné obrany, odrazí útok spočívající v vloupání do bytu, bytu, domu nebo přilehlé oplocené oblasti nebo odrazí útok, kterému předchází vniknutí do těchto míst, pokud nepřekročí limity nezbytná obrana byla hrubá.
§ 3. Nepodléhá trestu, každý, kdo pod vlivem strachu nebo agitace odůvodňuje okolnostmi útoku, překračuje meze nutné obrany.
Osobní obrana je tedy podle trestního práva vyloučena ze odpovědnosti a veškeré nároky poškozeného útočníka upravuje občanský zákoník v čl. 423: „Kdokoli jedná v sebeobraně, odpuzující přímý a nezákonný útok na jakékoli dobro pro sebe nebo pro jinou osobu, neodpovídá za škodu způsobenou útočníkovi.“ Mimochodem, otázky odpovědnosti za škody v kontextu „hlídaného parkování a krádeže nebo poškození auta“ upravuje také občanský zákoník.
Podmínky sebeobrany
Podle čl. 25 § 1 trestního zákona, akce směřující k odražení přímého a nezákonného útoku na jakékoli zboží chráněné zákonem není trestným činem. Aby mohla být taková kvalifikace použita, musí být splněny tři podmínky:
- Skutečný útok na osobu nebo majetek chráněný zákonem - normální stav nebezpečí ještě není útokem. Pokud však okolnosti naznačují, že k útoku pachatele dojde kdykoli a útok nebo krádež je vysoce pravděpodobné bez protiopatření, je sebeobrana legitimní. Příklady: pokus zloděje otevřít bránu nebo dveře ho opravňuje k sebeobraně, přestože zatím nedošlo k žádnému poškození. Také vloupání do domu nebo oploceného prostoru kolem domu ospravedlňuje nezbytnou obranu. Útok však musí existovat ve skutečnosti, a nikoli v představách člověka, který vidí někoho jako útočníka nebo zloděje na základě jeho vlastních fantazií.
- Přímý útok na člověka nebo jeho vlastní dobro - nutná obrana nemá žádné opodstatnění, pokud je zaměřena na předvídanou nebo minulou hrozbu. Pomsta proti uznanému útočníkovi několik dní po útoku není nezbytnou obranou, vyloučena z trestní odpovědnosti. Na druhé straně podmínka přímého útoku neznamená, že obránce musí čekat na pokus o uplatnění čl. 25 § 1 ÚS, stačí, aby okolnosti jasně naznačovaly takový úmysl.
- Nezákonný pokus na osobě nebo majetku chráněném zákonem - vstup do prostor a použití síly proti konkrétní osobě se může uskutečnit v rámci zákonem přiznaných práv, například policistou. Taková akce není nezákonná a pokus o sebeobranu nebude nutnou obranou, ale zločinem.
Hranice nutné obrany a jejich překročení
Boj proti útoku jako součást sebeobrany
Rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci jsou důležitým vodítkem ohledně výkonu práva na obhajobu. Vyjadřuje zásadu, že právo by nemělo podléhat nezákonnosti. Zde jsou příklady rozsudků Nejvyššího soudu:
- „Instituce nutné obrany má nejen chránit zboží protiprávně a přímo napadené, ale také formovat zásadu, že právo by nemělo podléhat nezákonnosti.“
- „Napadená osoba není povinna uprchnout ani se před útočníkem schovávat v uzavřené místnosti, ani snášet útok omezující jeho svobodu, ale má právo čelit útoku všemi dostupnými prostředky nezbytnými k tomu, aby útočníka přinutil odstoupit od útok."
- "Osoba oprávněná bránit se proti nezákonnému přímému útoku na jakékoli zboží nemá žádnou povinnost se útoku poddat, včetně útěku před útočníkem." Záleží tedy na napadené osobě, zda se chce bránit pomocí prostředků nezbytných k odrazení útoku “.
Tyto a další rozsudky Nejvyššího soudu jasně ukazují, že napadená osoba má vždy právo na obhajobu. Nejen to, nezbytná obrana se neomezuje pouze na přímou reakci na útok, ale je také přípustná jako preventivní akce k očekávanému útoku útočníka.
Četná soudní rozhodnutí potvrzují, že při obraně zdraví a života lze použít všechny dostupné prostředky, včetně nebezpečných nástrojů. Obrana nemusí být založena na principu rovnováhy sil; obránce má právo použít jakékoli prostředky, které mu poskytnou výhodu nad agresorem. Rozsudek Nejvyššího soudu je ilustrativní:
"Nikomu nelze upřít právo držet útočníka na dálku jakýmkoli předmětem, který se sám objeví, i když útočník útočí holýma rukama." Napadený není povinen dostat se do boje s útočníkem a vystavovat se úderům, aby se jeho obrana proti přímému nezákonnému útoku stala formou vyrovnaného souboje “. Pokud hledáte další rady a informace, podívejte se také zde shromážděné články o právu a předpisech.
Překročení sebeobrany
Jak je zřejmé z citovaných soudních rozsudků, účelem nutné obrany je získat výhodu nad útočníkem všemi dostupnými prostředky. Zákon umožňuje použití nože nebo střelné zbraně proti neozbrojenému útočníkovi. Obrana nemusí být úměrná nástrojům útočníka. V určité situaci však mohou být limity obrany povolené zákonem překročeny:
- Použití obranného opatření nepřiměřeného hrozbě - použití nebezpečného nástroje nebo střelné zbraně proti útočníkovi spadá do mezí sebeobrany, avšak použití takových prostředků proti pachateli, například drobných posměšků, překračuje limity této obrany.
- Předčasná nebo pozdní akce - souvisí to se zásadou přímého napadení osoby nebo majetku. Střelba agresora bude sebeobranná činnost. Pokud by však útok vzdal a začal prchat, střela by překročila meze nutné obrany. Podobně v případě podezření na agresi útočníka, ale bez jeho výslovného jednání, použití střelných zbraní spadá mimo zákonné limity.
Každá obrana je nezbytná v situaci strachu a silné agitace. I v případě špatného posouzení situace a překročení přípustných mezí může soud uplatnit mimořádné zmírnění trestu nebo od jeho uložení odstoupit.
Obrana proti psovi - ne vždy nutná obrana
Kousnutí psa může být hrozbou buď při náhodném setkání s agresivním zvířetem ponechaným bez dozoru, nebo v případě, že je pes držen půstem. Zvíře se nemůže dopustit protiprávního jednání popsaného v trestním zákoníku, a proto je obrana proti němu úkonem větší nezbytnosti. To je uvedeno v čl. 26 odst. 1 trestního zákoníku: „Kdokoli jedná, aby odstranil bezprostřední nebezpečí ohrožující jakékoli zboží chráněné zákonem, nespáchá zločin, pokud nebezpečí nelze jinak zabránit a zasvěcené dobro má hodnotu nižší než zachráněné zboží.”.
Pokud je možné být na povel majitele kousnut útočícím psem, je oprávněn - kromě stavu nouze - jej proti majiteli nezbytně bránit. Neutralizace psa v sebeobraně by také znamenala ohrožení majetku útočníka v rámci stavu vyšší nutnosti. Na druhou stranu vlastní provokace psa je nepřijatelná. Článek 78 kodexu drobných trestných činů říká: „Kdokoli bude dráždit nebo plašit zvíře natolik, že se stane nebezpečným, bude potrestán pokutou až do výše 1 000 PLN nebo napomenutím”.
